Za "hříchy" svých rodičů koncentrák! Normálka, ne?

Pro nás, normálním lidi, co se tváří, že patří k západní Evropě, je nemyslitelné, vůbec si představit, že by ještě mohlo existovat něco jako koncentráky a gulagy. Jenže u soudruhů severních Korejců takový tábor nucených prací není nic neobvyklého!

Každý slyšel nějaké ty zvěsti o hrůzách, jaké se dějí v KLDR. Nikdo si to ale neumí dost dobře představit, neboť informace jsou značně kusé. No teď si každý z nás může udělat zcela realistický obrázek. Pokud si přečtete jenom kousek z knihy Útěk z tábora 14, popisující příběh Sina Tong-hjoka a nelidských podmínek, v jakých musí žít tisíce vězňů, váš náhled na život se změní.

Já vlastně ani nevím co psát, ta kniha – to svědectví, mě značně zasáhlo. Hlavu mám plnou všech možných myšlenek a obrazů a ničemu z toho se mi nechce uvěřit. Ale musím! Sin je totiž první, komu se z tábora podařilo uprchnout, a kdo o tom může popravdě vyprávět.

Narodil se v nuceném manželství za odměnu a o nějakém světě za plotem se dozvěděl až ve svých jednadvaceti letech. Poté, co tuto informaci vyslechl od jednoho z vězňů, začal ihned plánovat svůj útěk. A jedné noci se mu to opravdu podařilo. Protáhl se plotem a utekl. Zázrakem se dostal až do Číny a posléze do Jižní Koreje. A právě tam se setkal s reportérem Washingtom Post Blainem Hardenem. Ten byl jeho příběhem ohromen a přesvědčil ho, aby spolu sepsali autentické svědectví, kterým se stala kniha Útěk z tábora 14.

Pro normální lidskou bytost je dost kruté, utvrzovat se ve svých tušeních o všech těch hrůzách, přičemž doufáte, že tušíte špatně. Nejde totiž jen o pouhé odpírání lidské svobody, jde o naprosté potlačení samotné podstaty lidskosti, o krutosti nepředstavitelných sfér a o hnus nejvyššího řádu. Ani sám prozřetelný Orwell, by si něco takového nedovedl představit.

Jsem člověk, pro kterého je svoboda prvním posledním, a který ze srdce nesnáší komunisty. Ovšem při představě těchto komunistů, by náš minulý režim musel každý blahořečit. S touhle knihou člověk najednou nahlíží na věci úplně jinak. Najednou se vám zdá, že i ty nejodpornější činy, o kterých jste se kdy doslechli, jsou nic. Prostě se změní vaše vnímání reality. Začnete

milovat a vážit si všeho, co jste doposud nesnášeli. Váš život je přece krásný. A to že máme teď třeba problémy s vládou? Oproti skutečnému lidskému utrpení je to jen pouhá prkotina.

Útěk z tábora 14 je neobyčejné dílo. Snoubí se v něm kruté lidské osudy s nelidskostí diktaturní politiky. Chtě nechtě vás zasáhne, chtě nechtě vás změní. Pěknou chvíli po dočtení vám bude zle a budete mávat rukou nad světskými starostmi. Číst to je bolestivé, ale nečíst, ještě víc. Zavírat oči před skutečností, jaká se může podobat jen nacistickým rejdům v první polovině dvacátého století, je skoro podobným zločinem.

Já sama jsem teď ještě trochu mimo a pokaždé, když zavadím myšlenkou o ten příběh, všechny emoce se mi vrátí a chce se mi brečet. A ne jen nad těmi ubohými lidmi, ale taky nad celým zbytkem světa, který tomu všemu přihlíží.