Být unesená a znásilněná není lehké

Takový život si asi nikdo neumí představit, ne? A to je asi dobře! Ale když se to pak stane, tak jak se s tím má člověk vypořádat a žít dál?

Když jdu takhle v noci po městě, říkám si, co kdyby mě někdo znásilnil? Co bych dělala? A jak bych dál žila? A co teprve, kdyby se mi to stalo jako malé holce… Naštěstí takovou zkušenost nemám, ovšem Jaycee Dugardová ano. A to ne jen nějaké obyčejné znásilnění.

Když ji bylo jedenáct, vyhlédl si ji jakýsi naprosto vyšinutý pár. Dlouho dobu ji pouze sledovali a fotili, jako mnoho jiných malých holčiček – ovšem Jaycce byla výjimečná. Proto ji nakonec unesli a zavřeli ve sklepě svého domu. Odtud se začíná odvíjet nezapomenutelný příběh o jedné malé dívce, která prožila část svého života se svými vězniteli, znásilňovaná, mučená, ve čtrnácti těhotná. Až za mnoho let, v Jayceeně dospělosti, se ji policii podařilo vypátrat. A jen díky tomu, mohla vzniknout kniha s názvem Uloupený život.

Věděla jsem, že tahle kniha nebude žádná letní oddychovka – příběhy podle skutečných událostí takové nebývají, ale přesto mě to zasáhlo víc, než jsem čekala. Na něco takového se asi nedá připravit. A už vůbec se nedá připravit na život s věznitelem, který vás v jedenácti znásilní, který si to natáčí, fetuje u toho, trýzní vás. A to všechno se souhlasem a pomocí své ženy. To není něco, co by si člověk zrovna přál, co by si přála malá holka.

Uloupený život je jedna z nejemotivnějších knih, které jsem kdy četla. Příběh té dívky mě prostě odrovnal. Všechno, co musela prožít a vytrpět, jak toužila po normálním lidském kontaktu, po své mamince, po svých hračkách, škole, i po věcech, které nesnášela. Všechno bylo lepší, než takový život.

Když se Jaycee po návratu domů trochu zotavila, když se naučila žít zase normálně, chodit ven, mluvit s lidmi – když se od toho všeho oprostila, vytáhla své tajné zápisníky a podle nich sepsala autenticky přesnou výpověď všech svých prožitých muk. Od nedostatku hygieny až po několikadenní sexuální maratony.

Když ty výpovědi a popisy čtete, sevře se vám srdce a zapřemýšlíte, jak byste to prožívali vy. Nedá se to představit, nedá se to možná ani pochopit. Jediné co můžete, je mít vztek. Vztek vás úplně ochromí, když vám dojde, že takové zrůdy běhají po světě, že takový odpad lidstva páchá svoje zvrhlosti na malých dětech.

Proto jsem hrozně ráda, že vzniknul Uloupený život. Jsem ráda, že se o tom mluví, že si lidé přiblíží tu realitu. Protože nejhorší, co můžeme dělat, je před tím vším zavírat oči a tvářit se, že je všechno v pořádku. Tahle kniha vám ty oči otevře dokořán a možná vám je i zalije slzami. Člověk by měl aspoň z části pocítit to, co ty oběti – všechny jejich emoce, prožitky i zážitky.

Uloupený život a osud Jaycee Dugardové si zaslouží hodně pozornosti. Není to jen dobře zpracovaná kniha, je to jeden hodně nelehký životní příběh.