Co (ne)můžete čekat za stovku!

„Pane doktore, paní nedejchá!“ volá znuděně zdravotní sestra na právě svačícího lékaře. Ten nereaguje a jí dál. „Pane doktore, ale vona vopravdu nedejchá!“ Stále nic. „Pane doktore, vona asi umře!“ křičí sestřička. „Hergot, ta baba se furt navotravuje!“ zakleje doktor a konečně odloží svačinu. Pozdě, paní už umřela.

Ne tohle není výplod mojí bujné fantazie ani fantazie někoho jiného, je to holá realita. Toto je případ, který se stal nedávno v naší nemocnici. Vím to z první ruky, maminka tam pracovala a byla právě u toho. A tím to nekončí.

Tady v naší kutnohorské nemocnici dostanete k obědu tři růžičky smaženého květáku a pár brambor. Víc nečekejte, z vašich porcí se musí nejdřív najíst sestry i pomocný personál. A strava je jen to nejmenší. Horší je, že se klidně nemusíte dožít rána. Jdete do nemocnice s prkotinou a už se nevrátíte. No jo, co se dá dělat, chytili jste nějakou bakterii, která se na oddělení zrovna rozšířila. A pokud se stane, že je vám víc let a jste dlouhodobě ležící, sestry se rozhodnou, že vás vykoupou. Pak vám oknem do pokoje pustí čerstvý vzduch (když je venku příjemných 5°C a méně) a zapomenou vás přikrýt – máte to jasné. Opět nežertuju, jedná se o postup, který jedna ze sester svěřila mé mamince. Kdžy tohle někomu vyprávím, sotva mi věří. Přesto je to všechno pravda a věřím, že se nejedná jen o případ naší nemocnice.

Říkam si, jak je tohle vůbec možné, když si za péči ještě „připlácíme“. A o to víc mě to šokuje, když to porovnám s péčí, jaká je poskytována třeba na pražské Homolce, kde byl několik měsíců hospitalizovaný můj tatínek. Jak se říká: nebe a dudy.

Zdá se mi to opravdu dost nefér. V Praze zaplatíte stovku a máte se jak v bavlnce, máte svůj pokoj i s koupelnout, bohatou stravu a zcela profesionální péči lékařů a sester. Tady si zaplatíte stejnou částku, a abyste si to slepé střevo odoperovali raději sami, neboť pan doktor zrovna laškuje s mladou sestřičkou. A co je horší, když se proti tomu ozvete, péče o vás se ještě rapidně zhorší – když jste například nechodící, může se stát, že vám za celý den nikdo nedá napít.

Čím jen tyto extrémní rozdíly mohou být? Samozřejmě že je to otázka financí, o morálnosti a profesionalitě jednotlivců se bavit nedá – i když i ty by měly být nějakým způsobem kontrolovány, a když finance nejsou, není dostatečná péče. Přesto si myslím, že i s malými prostředky se dá udělat hodně parády. Ale to by se pánům doktorům a sestrám muselo chtít. Jenže když jsou snižovány jejich stavy (jedna sestra na půlku oddělení), aby platy stávajících lékařů a sester zůstaly alespoň na stejné úrovni, ani se jim tak nedivím. Je to začarovaný kruh a je jasné, kde je ten zakopaný pen. Ovšem jen si tak říkám, proč musíme platit stejnou částku za bicykl s vlstním pohonem jako za pendolino.

Teď to mám spočítané, nesmí se mi nic stát a nesmím se dostat do zdejší nemocnice, jinak budu pykat!