Bodrý přítel lidu vs. sympatický aristokrat

Nebo taky možná notorický, teď ne zrovna alkoholik, ale lhář vs. nastrčená loutka? Aneb jak se mám tedy rozhodnout, když ani jednoho neznám osobně?

Ve svém předchozím článku jsem psala, že proti panu Schwarzenbergovi nic nemám, ba naopak, že ho mám velice v oblibě. Dokonce jsem psala, že pokud bude stát proti Zemanovi, má můj hlas. No musím to poupravit, zatím ho ještě nemá.

Tohle rozhodování je pro mě nesmírně složité, možná víc než kdyby proti Zemanovi stál Fischer. Opravdu, ale opravdu se s Karlem politicky nedokážu, ani když přimhouřím obě oči, ztotožnit. Vím, že jako prezident nemá tolik co do politiky mluvit, a tak je to docela jedno, ostatně jako reprezentant ČR se mi zamlouvá, ale přesto pociťuju stále více pochybností.

Já jakožto hnusný individualista nedovedu překousnout, abychom se více a více propojovali s EU, a tak na nás byl přenášen veškerý její bordel, který se nás prozatím tolik nedotýká, a ještě méně bych dokázala přežít skutečnost, že by se z nás, jednoho ne zrovna krásného dne, mohl stát jen bezejmenný kus Evropy (i když teď bych, myslím, panu Schwarzenbergovi křivdila, z jeho slov nejednou vyplynulo, že mu na Čechách záleží).

Druhým ještě možná horším faktem je, že Karel je jistým spoluviníkem toho, v čem se teď náš stát a my nacházíme. Nemohu na něho svalovat veškerou vinu, ostatně je to ministr zahraničí, ale přesto byl u toho. A také bych samozřejmně nesměla opomenout, v současné době hodně ventilované téma, že je pan Schwarzenberg jen nastrčenou figurkou Kalouska (mafiánskou spojkou?). Já tady netvdrím, že to tak je, pan Schwarzenberg má spoustu kvalit a nevím, jestli by to jeho povaha dokázala tolerovat, to opravdu nevím.

Jenže právě v tom je to jádro pudla, já to nevím! Co když je to jen nastrčený líbivý kašpárek, který za poslední dny okouzlil hromadu lidí, a tak Kalouskovi zase o něco rozšířil pole působnosti, a nebo je to charakterní starý pán s mladým duchem, kterému převážně záleží na jeho zemi (stále opakuje, že Čechy jsou pro něj opravdovým domovem) a jejích občanech. Já opravdu nevím, a pak také nevím jak se rozhodnout. Jako osobnost působí Karel velmi charakterně a mile, působí tak už od pohledu, ale politika asi není tolik o tom, jak je kdo milý, ale jakou dělá politiku.

A pokud mám nějak rozumně a objektivně zhodnotit pana Zemana, tak jsem trochu v úzkých. Opravdu docela dobře dokážu pochopit, že si získal velkou podporu. Mile k národu promluvil, ukázal hezkou dceru a je to Čech, co víc by si obyčejný volič mohl přát, že? No musím mu uznat, že za jeho vlády se ještě tak nekradlo – nebo se to alespoň lépe maskovalo, a také tolik nepošilhává po Evropě. Pokud bych měla dát na volební kalkulačku, tak mi lépe, i když ne o moc, sedne právě Miloš.

Jenže jak mám dát hlas člověku, který byl komunista, a o kterém se spekuluje, že zájem na jeho zvolení má sám současný przident i celá ODS. Není důvěryhodný, ani reprezentativní, tvrdí se, že je napojen na mafii, stýká se s ruskými magnáty, a jako osobost mě jistě okouzlit nedokáže. Nevím, co o něm je pravda a co ne, ale na mě působí nedůvěryhodně. Jenže co když mu křivdím?

A co když vezmu v úvahu, že by to mohli být grázlové oba dva a je pak docela jedno, do čích spárů se náš stát uvrhne. A nebo co když jsou oba slušní a myslí pouze na nás a na naše blaho, a pak se tedy musíme rozhodnout, který z nich bude lepší, který z nich bude pro nás lepší?

Pro mě je to opravdu nadmíru složité, nesmýšlím totiž ani levicově ani pravicově, že bych si tedy řekla, dám hlas buď tam či onam. Já jakožto člověk vnímavý, dám právě hodně na osobost a charakter, a tak mi dělá velký problém všechno zvážit nezaujatě.

Mám obavy, že pokud se za oněch dvanáct dnů nestane něco zásadního, nejspíš ani volit nebudu, jelikož ta pro a proti jsou tak vývážená, tedy z mého pohledu, a zároveň jsou vyvážené i všechny možné pozitivní i negativní hypotézy, že opravdu nevím. Mé iracionální já si stále stojí za Karlem, vždyť skoro každý koho znám, ho volit bude a o mých názorech si myslí své, ale když do uvažování vpustím i rozum, tak se prostě rozhodnout neumít.

I když možná, pokud je rozum v koncích, bych tedy měla dát na osobní sympatie a pocity. Přecejne prezident je v první řadě osobnost, a až pak politik... A pak mám vědět, koho vlastně chci!

Nechť se děje vůle Boží, stejnak nám ten dluh nikdo neodpáře a krást se beztak bude dál.