Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Legie v Rusku

24. 09. 2014 15:00:00
V červenci to bylo sto let, co začala první světová válka, bezesporu událost, která navždycky změnila chod lidských dějin. O téhle válce toho bylo už tolik sepsáno, natočeno a řečeno, každý jeden detail prošel důkladným zkoumáním, že by se dalo říct, že už není co zkoumat. No, to se asi nikdy nestane, protože první světová válka (stejně jako ta druhá) je nevyčerpatelné téma.

legionářský vlakDost často tu píšu právě o druhé světové, o nacistech, holocaustu, nebo Hitlerovi. Tentokrát si ovšem mou pozornost vysloužila první světová, konkrétně tedy období, kdy se československé legie zapojily do ruské občanské války.

Abych se přiznala, první světová válka si u mě nikdy nezískala tolik zájmu – kolik by si jistě zasloužila – což znamená, že jsou moje znalosti značně omezené. O to pak víc to platí pro československé legie. Doposud mi to ale nijak nevadilo, jenže když jsem nedávno v televizi sledovala jakýsi dokument a zjistila, jak málo toho vím, rozhodla jsem se to napravit.

Začala jsem pěkně od základních informací a jistě bych se jimi prokousávala ještě teď, kdybych náhodou nenatrefila na knihu Červenobílá od historika Dalibora Váchy. Na knihu, která románovou formou přibližuje šest let, které strávili českoslovenští legionáři v bojích na ruském území.

Tady v tomhle místě by se asi slušelo, abych stručně shrnula děj knihy. No, neshrnu, na to je to až moc legienáročné téma. Můžu jen říct, že do autorovy pozornosti se dostal především čtvrtý pluk a životní cesta Rudolfa Medka, původem učitele a pozdějšího brigádního generála a spisovatele.

V románu má svou roli totiž mnoho historických postav – jako plukovník Švec nebo velitel Čeček. Autor ale nezůstává pouze u faktů. Tedy popisy všech bojů a historických událostí jsou naprosto podle skutečnosti, ale sem tam se mu do příběhu zatoulá postava, která historické podložení nemá. Ale co na tom? Někdo takový tam ve skutečnosti jistě byl – a pokud nejste profík, stejně nerozeznáte ty skutečné od těch fiktivních. Jednoduše dohromady to vytváří věrný obraz tehdejšího života i doby a to je to podstatné.

červenobíláA co je nakonec nejpodstatnější, je jen to, že Dalibor Vácha velice atraktivní formou – jeho styl si zamilujete – přibližuje osudy hrstky neskutečně statečných mužů, kteří se dobrovolně rozhodli bojovat za to, co považovali správné.

To je to, co dělá knihu tak výjimečnou a to je to, co na mě nejvíc zapůsobilo – totiž je to takový hold všem těm skoro zapomenutým hrdinům.

A když se pak vezme v potaz to, co Rusko neustále dělá, tak příběh pár mužů, kteří se nebáli postavit bolševikům, získává o to víc na váze.

Červenobílá je bezpochyby náročné čtivo, ovšem Dalibor Vácha píše čtivě a napínavě, takže i sebemenší nadšenec do válečné historie, si přijde na své. A pokud ne, tak by se měl stydět.

Protože koneckonců Červenobílá zachycuje významný kus naší historie.

Autor: Mirka Karásková | středa 24.9.2014 15:00 | karma článku: 9.99 | přečteno: 596x

Další články blogera

Mirka Karásková

Mýtus o kašpárkovi aneb na velikosti záleží!

Ano, mluvím o tom malém kašpárkovi, který může zahrát velké divadlo. Možná může, ale vždycky bude malý a co naplat, na velikosti záleží.

29.8.2017 v 14:26 | Karma článku: 24.75 | Přečteno: 1870 | Diskuse

Mirka Karásková

Všudypřítomné penisy

Teď nemám na mysli kult penisu, který je protkán různými kulturami po celém světě, ale fyzické, hmatatelné penisy.

17.8.2017 v 15:33 | Karma článku: 25.24 | Přečteno: 2958 | Diskuse

Mirka Karásková

Jsem tlustá a je to tak správně

Ale byly doby, a není to tak dávno, kdy jsem si myslela, že někdo mých rozměrů nemá právo existovat. A jak bych si to taky nemyslela, když mě v tom skoro všichni z okolí přesvědčovali.

8.8.2017 v 13:50 | Karma článku: 27.69 | Přečteno: 1947 | Diskuse

Mirka Karásková

Dobří holubi se vracejí

Jsem holub, co na dlouho zbloudil z cesty a nechtělo se mu domů. Ale jsem dobrý holub a tak jsem v sobě našla všechny síly a překonala ten strach roztáhnout křídla a znovu objevit už objevené.

3.8.2017 v 17:21 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 428 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Povoláni Bohem k velikosti

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

20.11.2017 v 7:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 5.48 | Přečteno: 103 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 20.56 | Přečteno: 429 |

Karel Sýkora

Vladimír Kubáč – Úvod do hebrejského textu Starého zákona

Není to tak dávno, co Starý zákon byl pro mnohé knihou zavřenou a zapečetěnou. Dnes, kdy Starý zákon se začíná znovu otevírat díky i novému ekumenickému překladu Písma a začíná hovořit srozumitelnějším jazykem k naší generaci.

19.11.2017 v 7:54 | Karma článku: 6.98 | Přečteno: 103 |

Zdeněk Sotolář

Maturitní písemka aneb Rukou, nebo strojem?

Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

18.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 9.01 | Přečteno: 332 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1938

Chtělo se mi napsat: Jsem, kdo jsem, ale to je skutečně už klišé. Takže raději napíšu, že jsem obyčejná holka, která má čas od času trochu přeplněnější hlavu a potřebuje to z ní dostat ven.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.