Jak si to pamatuje Gorbačov

Gorbačovova znám jako chlápka s tím specifickým flekem na hlavě. Jako jednoho ze sovětských prezidentů, který ovšem svým způsobem tak nějak vyčníval z řady. Jako jednoho z těch, u kterých se mi neotvírá kudla v kapse, jen je vidím. Prostě Gorbačov.

Ale Michail Gorbačov byl víc, než jen komunista a generální tajemník ÚV KSSS. Především to tedy byl člověk, který se zasadil, více či méně chtěně, o rozpad Sovětského svazu a o ukončení Studené války. To na jednoho člověka není málo.

Ale mně tu nejde o sepisování jeho zásluh, skutků a politických aktivit, jako o něho samotného. O jeho život.

Totiž když jsem byla o víkendu na veletrhu Svět knihy, mimo nespočtu rozmanitých knih, mě tam zaujal titul Vzpomínky a zamyšlení od samotného Michaila Gorbačovova. Nejdřív jsem váhala, slíbila jsem si, že nebudu utrácet, ale má přirozená zvědavost na všechno komunistické byla silnější.

Vlastně ani nevím, co jsem od knihy očekávala. No nejspíš politiku, určitě jsem nepočítala s tím, že se hned z kraje dovím, jak těžce Gorbačov nesl ztrátu svojí ženy. Hned na začátku píše, jak to pro něho bylo zlé, když zemřela. Podle jeho slov si byli blízcí tak moc, jak mohou být jen spřízněné duše. Osudová láska si zkrátka nevybírá.

Ale ve splínu nezůstává dlouho a hned potom začíná vyprávět o svém dětství. No, tragédie vlastně střídá tragédii. Dětství prožíval v neskutečné chudobě, místo podlahy udusaná hlína, nic k jídlu, otec ve válce, matka v práci a veškerá starost na něm samotném. Pro tehdejší Rusko nic neobvyklého. Přesto když si o tom člověk takhle čte, běhá mu mráz po zádech.

Navíc aby to malý Gorbačov neměl tak snadné, jedni prarodiče byli čestní komunisti, druzí pak kulaci. Co ale na tom? Když pak šlo do tuhého, pomáhali si všichni navzájem bez ohledu na politickou příslušnost. Například díky tomu, že Gorbačovova matka prodala šaty po manželovi, zachránila před hladem skoro všechny děti z vesnice.

Gorbačov ale nepíše jen o svém strastiplném dětství. Píše i o samotném Rusku a jeho historii. A díky tomu, kde žil a vyrůstal, měl pak ve svých politických funkcích větší pochopení, než jeho kolegové. Moc dobře chápala, že vesnice, kde spolu žijí lidé z pěti různých etnik, potřebuje docela jiný přístup, než taková Moskva.

Vždycky měl na paměti, odkud přišel, kdo byl, co prožil a co prožívají jiní lidé. Proto se taky rozhodl zreformovat celý sovětský systém. Kam už to pak došlo, to byl zkrátka přirozený vývoj dějin. A ještě že tak.

I když, kam spěje Rusko teď, to je otázka (za všechny prachy) a myslím, že takový Gorbačov si na to odpovědět umí a moc nadšený z toho nebude.

Ale kdo příčetný, by byl kdy z Ruska nadšený?

No zkrátka, pořídila jsem si zas jednou knížku, která mě ve své podstatě překvapila. V tomto případě ale mile. A já mám vždycky ráda, když mě knížka mile překvapí.

A taky mám ráda, když mohu někoho poznat z té obyčejné lidské stránky.