Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Osud osvětimské knihovnice

21. 11. 2013 15:45:00
Nacistické zrůdnosti páchané na Židech zůstanou asi navždy otevřeným tématem. Někteří budou dokola tvrdit, že jsou to nesmysly, a že Osvětim bylo příjemné sanatorium vedené hodným strýčkem Mengelem. Naštěstí je ale většina těch, co jsou při smyslech a aspoň z části si uvědomují celkový rozsah a dopad genocidy. A někteří se dokonce i po těch sedmdesáti letech šetření a zkoumání nebojí znovu se do všech těch zrůdností ponořit a přijít s něčím novým.

Ať se k této otázce staví, kdo chce, jak chce, nedá se popřít, že by to bylo něco přehlédnutelného. Zkratka osvětimto je věc, která nadobro ovlivnila vývoj nejen v Evropě ale nejspíš po celém světě. Byly sepsány tisíce knih, studií, článků, výpovědí a kdo ví, čeho všeho. Dalo by se tedy říct, že každý příběh, který mohl být vyšťouraný, taky vyšťouraný byl. Chyba lávky – protože co člověk, to úplně jiný životní osud.

Jeden takový životní osud vyhrabal i španělský publicista a spisovatel Antonio G. Iturbe. Díky jedné obrovské náhodě se seznámil s Ditou Krausovou, českou Židovkou a skutečnou osvětimskou knihovnicí, a rozhodl se sepsat její příběh.

Osvětimská knihovnice je kniha poskládaná ze vzpomínek čtrnáctileté dívky. V začátcích se seznamujeme se šťastným Ditiným životem ve velkém pražském bytě. Dita vzpomíná na ten sladký život, který se jí postupem dní strávených v lágru zdá jako pouhý sen na něco, co se nikdy nestalo. Dita ovšem často vzpomíná i na Terezín, kde se seznámila s druhou nejzásadnější postavou knihy. Alfred Hirsch, německý homosexuál a Žid, který se v Osvětimi zasadil o vznik takzvaného rodinného tábora, byl pro Ditu nedílnou součástí jejího tajného boje.

Dita KrausováDita se přes všechno nebezpečí, které ji hrozilo – za držení knih byla smrt – rozhodla stát se knihovnicí a opatrovat osm nesourodých, pohromadě sotva držících knížek. Každý den se vydávala k Hirschovi do kumbálu a z tajné skrýše je vyndávala a půjčovala vězňům učitelům, kteří podle nich učili děti číst. Ty knihy byly pro mnohé z vězňů malým útěkem za hranice tábora, byly pro ně nadějí i chvilkovou zábavou. Díky těm knihám si připadali o něco víc naživu. Za to stálo bojovat a Dita taky bojovala. Pod neúprosným pohledem doktora Mengeleho knihy bedlivě opatrovala a půjčovala těm, kteří je zrovna potřebovali. Sama pak na latrínách četla Haškova Švejka a vzpomínala na to, čemu se v normálním světě říká smích.

Ale i Dita byla jen dívka a potřebovala oporu, proto když objevili Fredyho Hirsche mrtvého, její síla a odhodlání utrpěly velký otřes. Hirsch se měl postavit do čela povstání osvětimských vězňů, jenže těsně před tím, než tak učinil, spáchal údajně sebevraždu. Mnoho z jeho spoluvězňů tomu nevěřili, bylo to v rozporu s jeho povahou. Dodnes zůstává smrt Fredyho Hirsche nedořešenou a nejasnou.

Osvětimská knihovnice ale nepřináší jen osudy Dity Krausové a Fredyho Hirsche. Do vzpomínek mladé dívky jsou přimíchány i osudy dvou mužů, kterým se z Osvětimi podařilo uprchnout, nebo desátníka SS, kterého jeho dezertování stálo život.

Ač je mnoho z Osvětimské knihovnice fikcí, základ je pravdivý, postavy jsou pravdivé, hrůzy jsou pravdivé. osvětimská knihovniceStejně tak je i pravdivý jazyk, jakým je kniha psaná. Člověk by si mohl myslet, že téma tak závažné bude mít sklony k melodramatu, opak je pravdou. Iturbe věrně popisuje vzpomínky tehdy čtrnáctileté Dity. Je to tedy obraz krutostí zprostředkovaný pohledem jednoho neobyčejně statečného dítěte.

Já sama za sebe mohu říct, že Osvětimská knihovnice je jeden z nejlépe napsaných románů tohoto žánru. Snad pro tu bezelstnou upřímnost a prozaičnost. Není to lehké čtení a jsem si skoro jistá, že už se ke knize nikdy nevrátím, přesto jsem ráda, že jsem ji mohla číst. Mělo by ji číst mnoho lití, Neboť velkým lidským nešvarem je zapomínání – na tohle se nesmí zapomenout.

Dita má můj veškerý obdiv... Představte si to, je vám čtrnáct, jste v koncentráku a jediné co máte, je pár odrbaných knih...

Autor: Mirka Karásková | čtvrtek 21.11.2013 15:45 | karma článku: 20.92 | přečteno: 1099x

Další články blogera

Mirka Karásková

Mýtus o kašpárkovi aneb na velikosti záleží!

Ano, mluvím o tom malém kašpárkovi, který může zahrát velké divadlo. Možná může, ale vždycky bude malý a co naplat, na velikosti záleží.

29.8.2017 v 14:26 | Karma článku: 24.75 | Přečteno: 1870 | Diskuse

Mirka Karásková

Všudypřítomné penisy

Teď nemám na mysli kult penisu, který je protkán různými kulturami po celém světě, ale fyzické, hmatatelné penisy.

17.8.2017 v 15:33 | Karma článku: 25.24 | Přečteno: 2958 | Diskuse

Mirka Karásková

Jsem tlustá a je to tak správně

Ale byly doby, a není to tak dávno, kdy jsem si myslela, že někdo mých rozměrů nemá právo existovat. A jak bych si to taky nemyslela, když mě v tom skoro všichni z okolí přesvědčovali.

8.8.2017 v 13:50 | Karma článku: 27.69 | Přečteno: 1947 | Diskuse

Mirka Karásková

Dobří holubi se vracejí

Jsem holub, co na dlouho zbloudil z cesty a nechtělo se mu domů. Ale jsem dobrý holub a tak jsem v sobě našla všechny síly a překonala ten strach roztáhnout křídla a znovu objevit už objevené.

3.8.2017 v 17:21 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 428 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Povoláni Bohem k velikosti

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

20.11.2017 v 7:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 5.48 | Přečteno: 103 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 20.56 | Přečteno: 429 |

Karel Sýkora

Vladimír Kubáč – Úvod do hebrejského textu Starého zákona

Není to tak dávno, co Starý zákon byl pro mnohé knihou zavřenou a zapečetěnou. Dnes, kdy Starý zákon se začíná znovu otevírat díky i novému ekumenickému překladu Písma a začíná hovořit srozumitelnějším jazykem k naší generaci.

19.11.2017 v 7:54 | Karma článku: 6.98 | Přečteno: 103 |

Zdeněk Sotolář

Maturitní písemka aneb Rukou, nebo strojem?

Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

18.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 9.01 | Přečteno: 332 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1938

Chtělo se mi napsat: Jsem, kdo jsem, ale to je skutečně už klišé. Takže raději napíšu, že jsem obyčejná holka, která má čas od času trochu přeplněnější hlavu a potřebuje to z ní dostat ven.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.