Skoro to zní jako to známé heslo členů někdejších rockových kapel. Totiž "drogy, sex a rock ´n´ roll", jen v katolickém kabátku. Jenže tak zábavné, jak by se na první pohled mohlo zdát, to není. Církev toho má na triku hodně a ne všem je to lhostejné.
Nechci se tady pouštět do nějakého soudu a vynášet rozsudky nad celou katolickou církví. Ostatně já mám ke katolické víře i k samotným věřícím dobrý vztah. Osm let jsem navštěvovala církevní gymnázium – to v člověku nějakou stopu zanechá. A teď nemyslím v tom zlém. Naše církevní gymnázium bylo oproti jiným školám velice pokrokové – paradoxně. Takže já moc dobře vím, že se celá církev a všichni její členové nedají házet do jednoho pytle. Bohužel se ale občas objeví tací, kteří tu dobrou reputaci pošpiní.
Samozřejmě mám na mysli ony četné sexuální avantýry, které častokrát přerostli v sexuální zneužívání nezletilých. Ano, tahle zvěrstva se děla, dějí a budou dít – bohužel, ale člověk by tak nějak předpokládal, že když se někdo rozhodne sloužit Bohu, bude jaksi… No nebude to takový zvrhlý úchylák.
K zamyšlení nad tímto kontroverzním tématem mě přivedlo dílo irského spisovatele Kevina Mahera. Kniha se jmenuje Pole a hlavní postavou je třináctiletý chlapec Jim Finnegan. Zpočátku, když jsem knížku začala číst, mě ani nenapadlo, jaký strmý a krutý směr nabere. Zkraje je příběh spíš úsměvný a zábavný. Čtenář se dostává do hlavy náctiletého chlapce, který žije v Dublinu osmdesátých let a prožívá s ním jeho každodenní trable. Jenže tyhle zábavné obrázky ze života střídají scény docela jiné. Jim, který je zamilovaný do své o čtyři roky starší spolužačky, se stává sexuální hračkou katolického kněze.
Po takovém zvratu by se dalo očekávat, že jde o nějakou senzacechtivou knihu, která čtenáři předkládá jednu špínu za druhou. Pole je ale spíš o pocitech nedospělé oběti zneužívání, než o peprných popisech zvrácenýc
h choutek. To všechno, co se v příběhu odehrává, vidí čtenář jakoby Jimovýma očima. Najednou člověk snáz chápe, jak to taková oběť sama vnímá, cítí jeho pocity, zná jeho myšlenky. Vůbec to není příjemné a zábavné čtení.
A to mě dovedlo až k myšlence, jestli za to za všechno nemůže tisíckrát diskutovaný celibát. Nebylo by přece lepší, kdyby kněží mohli normálně uzavírat sňatky, souložit a mít děti? Nebyla by to pak prevence proti takovému skandálnímu jednání? Vyhnout se frustraci a nežít pod tlakem, by mnohým jistě prospělo. Otázkou ovšem zůstává, jestli nejsou tyhle pedofilní sklony v konkrétních jedincích zakotveny odjakživa, a oni se jen nesnaží vstupem do církve svou úchylku přemoct, nebo zamaskovat.
V každém případě si myslím, že celibát katolické církvi škodí. Vím, mnozí mi budou odporovat. Ale celibát nebyl, není a nikdy nebude přirozený a může tak v člověku vyvolat mnoho nepředvídatelných změn k horšímu.
Nechci tu ovšem nikoho odsuzovat. Možná se ve všech svých tvrzeních pletu. Možná – pravděpodobně – je to ještě daleko horší a rozsáhlejší problém, než si většina dovede představit. V čem se ale jistě nepletu, je fakt, že Pole je výjimečná kniha, a že jsem díky ní uviděla svět trochu jinýma očima.
