Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak to bylo za zlaté éry socialismu

28. 10. 2013 13:56:00
Ať se komunisti snaží sebe víc, minulost nezmění. Bohudík to tu zatím nefunguje tak, jako v Orwellově 1984. Období totality bylo bezesporu jednou z nejhorších etap dějin lidstva a ti, co ji zažili, na ni jen tak nezapomenou. Tedy pokud se nenechají uplatit jalovými sliby. Ta doba byla zvrácená a život za železnou oponou se dal jen těžko nazývat životem.

To šedé období druhé poloviny minulého století mě z celé historie zajímá asi nejvíc (i když v těsném závěsu je Druhá světová). Možná kvůli řadě barvitých vyprávění mých rodičů, možná z lásky ke své zemi, nebo jen z čisté zvědavosti. Nejspíš v tom svou roli hraje všechno. Zkrátka, když má maminka začne vyprávět, berlínská zeďvždycky ráda poslouchám. Poslouchám o tom, co se mohlo, nebo spíš nemohlo, co bylo, nebo spíš nebylo a hlavně o tom, jak byl každodenní život prázdný a bezvýchodný. Pak vždycky děkuju prozřetelnému osudu, že tomu v čas zamezil... snad.

Existuje ale mnoho otázek, na které mi mí pamětničtí rodiče odpovědět nedovedou. V takových případech pak musím hledat sama. Mým posledním úlovkem je autobiografický román V čase ubývajícího světla, jehož autorem je německý divadelní režisér Eugen Ruge.

Jeho příběh začíná v roce 2001, kde také i končí. Hlavní postava Alexander Umnitzer vzpomíná na celý svůj život i na životy svých rodičů a prarodičů. Rázem se tedy čtenář z dvacátého prvního století ocitá v Mexiku padesátých let dvacátého století, kam přijeli Alexanderovi prarodiče budovat socialistickou vlast. Příběh je dost chaotický a ze začátku není tak snadné se v něm vyznat. Autor skáče ze země do země i z roku do v čase ubávajícího světlaroku. Z Mexika se vydáváme do sibiřského gulagu za Alexanderovým otcem, který se tam ocitl za kritiku sovětského režimu. Přesto se ale většina příběhu dohrává ve Východním Německu za zlaté éry socialismu.

Leč by se snad mohlo zdát, že se jedná převážné o politicky situovanou knihu, vlastně to tak není. Mimo tatínka vězněného v gulagu tu nenajdeme žádné revolucionáře, disidenty ani jiné podvratné živly. V čase ubývajícího světla jen skromně předkládá ságu jedné rodiny žijící na té špatné straně zdi. Žádná revolta se nekoná, jen beznadějně prázdný život. Oproti jiným knihám se nám naskýtá pohled na úplně obyčejné lidi, na jejich prožívání každodenního života, na jejich vnímání nesvobody. Nesetkáváme se s žádnými epickými hrdiny, pouze přihlížíme smutné touze po životě.

V čase ubývajícího světla je výjimečná kniha, která mi o něco víc rozšířila obzory. Mohla jsem v tichosti nahlížet do domácnosti lidí stižených politickým morem. Mohla jsem být svědkem, jaký dopad na lidskou mysl to všechno mělo. Mohla jsem se ujistit, že leč je pohled mých rodičů subjektivní, od názoru jiných se neliší (tedy těch, co to mají v hlavě v pořádku).

Jsem ráda, že jsem tuhle knihu četla zrovna v období voleb. Už předtím jsem si byla stoprocentně jistá, že ten nádor na demokracii je zhoubný, a že volit ho můžou jen zaslepenci – tahle kniha mi to jenom potvrdila.

Panu Rugeovi skládám své díky. Je škoda, že není víc takových, co si minulost pamatují nezkresleně.

Autor: Mirka Karásková | pondělí 28.10.2013 13:56 | karma článku: 18.30 | přečteno: 1087x

Další články blogera

Mirka Karásková

Mýtus o kašpárkovi aneb na velikosti záleží!

Ano, mluvím o tom malém kašpárkovi, který může zahrát velké divadlo. Možná může, ale vždycky bude malý a co naplat, na velikosti záleží.

29.8.2017 v 14:26 | Karma článku: 24.75 | Přečteno: 1870 | Diskuse

Mirka Karásková

Všudypřítomné penisy

Teď nemám na mysli kult penisu, který je protkán různými kulturami po celém světě, ale fyzické, hmatatelné penisy.

17.8.2017 v 15:33 | Karma článku: 25.24 | Přečteno: 2958 | Diskuse

Mirka Karásková

Jsem tlustá a je to tak správně

Ale byly doby, a není to tak dávno, kdy jsem si myslela, že někdo mých rozměrů nemá právo existovat. A jak bych si to taky nemyslela, když mě v tom skoro všichni z okolí přesvědčovali.

8.8.2017 v 13:50 | Karma článku: 27.69 | Přečteno: 1947 | Diskuse

Mirka Karásková

Dobří holubi se vracejí

Jsem holub, co na dlouho zbloudil z cesty a nechtělo se mu domů. Ale jsem dobrý holub a tak jsem v sobě našla všechny síly a překonala ten strach roztáhnout křídla a znovu objevit už objevené.

3.8.2017 v 17:21 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 428 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Povoláni Bohem k velikosti

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

20.11.2017 v 7:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 5.48 | Přečteno: 104 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 20.56 | Přečteno: 430 |

Karel Sýkora

Vladimír Kubáč – Úvod do hebrejského textu Starého zákona

Není to tak dávno, co Starý zákon byl pro mnohé knihou zavřenou a zapečetěnou. Dnes, kdy Starý zákon se začíná znovu otevírat díky i novému ekumenickému překladu Písma a začíná hovořit srozumitelnějším jazykem k naší generaci.

19.11.2017 v 7:54 | Karma článku: 6.98 | Přečteno: 103 |

Zdeněk Sotolář

Maturitní písemka aneb Rukou, nebo strojem?

Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

18.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 9.01 | Přečteno: 332 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1938

Chtělo se mi napsat: Jsem, kdo jsem, ale to je skutečně už klišé. Takže raději napíšu, že jsem obyčejná holka, která má čas od času trochu přeplněnější hlavu a potřebuje to z ní dostat ven.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.