nejde o to, že by stereotyp byl špatný nebo nudný...jde čistě o neschopnost najít si příjemný, ba velepříjemný stereotyp. Jeho výhodou je opakování...lze ho zažít mockrát. Lidé posedlí touhou po originalitě se naopak kromě pár vyjímečných chvil stávají štvanci při hledání nových zážitků. A víte co, zrovna oni už s tím po čase začnou být nudní.

Takový malý živitní paradox.

Vyhmátl jste to úplně přesně

Ještě bych rozlišila "stereotyp" a "rituál". Mám moc ráda rituály, opakující se činnosti, které mě NABÍJEJÍ energií. A to mohou být opakující se návštěvy, opakujíc se oslavy...cokoli....

Rituály mají obrovský význam a velkou sílu.

Taky je mám ráda - a klidně je nazvu i stereotypem. :-)

Já bych řekla, že je rozdíl ve věku a v životním období, které lidi prožívají. Mládí potřebuje akci - aby se někam šlo, něco podnikalo, přijelo se na koni:-), baví je převléct se za princeznu a pod.

S přibývajícím věkem (a ubýváním fyzických sil) se člověk prohlubuje a akce se "stěhují" dovnitř. Všechny pocity se stanou intenzívnějšími a není potřeba je tolik "přikrmovat" zvenčí.

Ten stejný pocit, který Vy zažíváte  při triumfálním příjezdu na návštěvu na koni (když už jsme si jej vzali jako příklad:-), zažívá třeba  starý člověk, který sedí na lavičce v parku a vypadá, že podřimuje. Ale on zatím kouká...a prožívá. Kolem se toho tolik děje!

Dojme ho dvojice milenců a zavzpomíná přitom na mládí... na větvičku nad ním přiletí krásný pták, přiběhne k němu pes, kterého pohladí po hlavě, pozoruje při hře děti...hodí cosi holubům a pozoruje interholubární:-) vztahy.  Vrací se domů a má pocit, že toho hrozně moc zažil a že tehnhle den se sakramentsky lišil ode všech ostatních.

Kdepak stereotyp, to se jenom zdá.

wow... půlnoc je tvoje silné období

Je to tak:) Je třeba mít nějaký nestandardní počet dětí, jiné auto, víc psů a koček, jezdit na hrady a zámky a pořádat karnevaly a oslavy dne dětí, matek, otců a tak:) To jako myslím vážně! Protože jinak to dopadne tak, že zjistíte, že vám tchýně už podesáté vypráví tu stejnou historku a vy už ji ani neposloucháte;-))

Jenže smutné je, že ten stereotyp vyvolává u některých lidí pocit  zařazení do vyššího společenského levelu, kde jakékoliv narušení spontánností je nepřípustné. Potom se to stane jakousi šablonou, podle které se snaží žít mnoho jiných lidí a ti potom vedou stejné řeči o stejných problémech, možná že  i v podobném prostředí.

Naprosto chápu Vaše pocity. Já jsem se zbavila stereotypu, když jsem vyměnila auto ne za chůdy, ale za kolo a za pěší chůzi a je to paráda. Je to nejen změna dopravního prostředku, ale i změna celého životního stylu, zlepšení tělesné i psychické formy. Dostanete se tak k jiným zážitkům, do fantastických míst, na která se autem a bez tréninku dostat nemůžete. Karma!!

Já jsem Vás pochopila.-)

Ale myslím, že pestrý život bez nudy nespočívá v tom, že jsme nebo se chováme výstředně. Nemusím chodit na chůdách, abych žila nefádní život.Třeba ti líde, kteří se Vám zdají nudní a šedí mají úžesnou fantasii, něco dokázali, vynalezli, napsali nebo jen žijí dobrý, i když nenápadný život.

Prostě to, co se zná navenek fádní, může mít uvnitř barvy duhy

Asi většině lidí jde o obsah, ne o formu.

Kolikrát jste do školy přijela na koni, přišla na chůdách, přišla po rukou, pozpátku, přískokama, plazením v maskáčích, kutálením sudů v minisukni, nechala se přitáhnout za nohy?

Není to nuda vstoupit do školy naprosto trapně po svých?