Nechci se tady pouštět do nějakého soudu a vynášet rozsudky nad celou katolickou církví. Ostatně já mám ke katolické víře i k samotným věřícím dobrý vztah. Osm let jsem navštěvovala církevní gymnázium – to v člověku nějakou stopu zanechá. A teď nemyslím v tom zlém. Naše církevní gymnázium bylo oproti jiným školám velice pokrokové – paradoxně. Takže já moc dobře vím, že se celá církev a všichni její členové nedají házet do jednoho pytle. Bohužel se ale občas objeví tací, kteří tu dobrou reputaci poš
piní.
Samozřejmě mám na mysli ony četné sexuální avantýry, které častokrát přerostli v sexuální zneužívání nezletilých. Ano, tahle zvěrstva se děla, dějí a budou dít – bohužel, ale člověk by tak nějak předpokládal, že když se někdo rozhodne sloužit Bohu, bude jaksi... No nebude to takový zvrhlý úchylák.
K zamyšlení nad tímto kontroverzním tématem mě přivedlo dílo irského spisovatele Kevina Mahera. Kniha se jmenuje Pole a hlavní postavou je třináctiletý chlapec Jim Finnegan. Zpočátku, když jsem knížku začala číst, mě ani nenapadlo, jaký strmý a krutý směr nabere. Zkraje je příběh spíš úsměvný a zábavný. Čtenář se dostává do hlavy náctiletého chlapce, který žije v Dublinu osmdesátých let a prožívá s ním jeho každodenní trable. Jenže tyhle zábavné obrázky ze života střídají scény docela jiné. Jim, který je zamilovaný do své o čtyři roky starší spolužačky, se stává sexuální hračkou katolického kněze.
Po takovém zvratu by se dalo očekávat, že jde o nějakou senzacechtivou knihu, která čtenáři předkládá jednu špínu za druhou. Pole je ale spíš o pocitech nedospělé oběti zneužívání, než o peprných popisech zvrácenýc
h choutek. To všechno, co se v příběhu odehrává, vidí čtenář jakoby Jimovýma očima. Najednou člověk snáz chápe, jak to taková oběť sama vnímá, cítí jeho pocity, zná jeho myšlenky. Vůbec to není příjemné a zábavné čtení.
A to mě dovedlo až k myšlence, jestli za to za všechno nemůže tisíckrát diskutovaný celibát. Nebylo by přece lepší, kdyby kněží mohli normálně uzavírat sňatky, souložit a mít děti? Nebyla by to pak prevence proti takovému skandálnímu jednání? Vyhnout se frustraci a nežít pod tlakem, by mnohým jistě prospělo. Otázkou ovšem zůstává, jestli nejsou tyhle pedofilní sklony v konkrétních jedincích zakotveny odjakživa, a oni se jen nesnaží vstupem do církve svou úchylku přemoct, nebo zamaskovat.
V každém případě si myslím, že celibát katolické církvi škodí. Vím, mnozí mi budou odporovat. Ale celibát nebyl, není a nikdy nebude přirozený a může tak v člověku vyvolat mnoho nepředvídatelných změn k horšímu.
Nechci tu ovšem nikoho odsuzovat. Možná se ve všech svých tvrzeních pletu. Možná – pravděpodobně – je to ještě daleko horší a rozsáhlejší problém, než si většina dovede představit. V čem se ale jistě nepletu, je fakt, že Pole je výjimečná kniha, a že jsem díky ní uviděla svět trochu jinýma očima.