Jimi Hendrix bezesporu patří mezi ty největší kytarové legendy všech dob a jeho způsob hry na kytaru je nezaměnitelný. Tedy takhle nějak to cítím já. Pro mě je ikonou už od dětství, kdy mi moji rebelští rodiče pouštěli desky s jeho nejlepšími kusy.
Pravda, asi jsem nevyrůstala jako jiné děti, obklopená jednoduchými tóny dětských písniček, nebo pobrukováním maminky. Už od plínek jsem zažívala drsnou rockovou výchovu. Kurt Cobain mi hulákal před spaním a Led Zeppelin zase jako kulisa k mým hrám. S kvalitní hudbou jsme vyrůstala a vybudovala si k ní úzký, přátelský vztah. A právě jedním z mých velkých oblíbenců je Jimi Hendrix.
Proto když jsem se včera vydala na svou obvyklou procházku po knihkupectvích, musela jsem si domů přinést knihu Začínat od nuly, Hendrixovu autobiografii. Už tam v obchodě jsem byla dost zmatená, nejsem žádná guma a vím, že žádnou autobiografii nenapsal. Myslela jsem, že je to chyba. No, když jsem zjistila, že není, byla jsem o to víc zvědavá.
Doma v klidu jsem to rozlouskla. Ono to je i není autobiografie. Začínat od nuly je totiž životopis pečlivě poskládaný z nejrůznějších Hendrixových rozhovorů, deníků, zápisků, textů – prostě všeho – a dohromady se to tváří, jako by to vážně vyprávěl on sám. Je to působivé, a když se nad tím člověk zamyslí, nakonec to autobiografie je – v každém tom kousku textu je Hendrixův odkaz – jen trochu netradičnější.
To je tedy samo o sobě nevšední a přináší to nový vhled na Hendrixův život. Ovšem tahle knížka nekončí jen tím – i zkušený fanda, který má Hendrixův život perfektně zmapovaný, narazí na něco, o čem neměl ani páru. A ještě slovy samotného umělce.
V každém případě – asi by nemělo cenu vyprávět tu Hendrixův životní příběh. Kdo ho zná, to nepotřebuje, a kdo ne, zná strejdu Google a ten mu ho rád povypráví.
Navíc v téhle knize až zas tak dalece nejde o to, popsat Hendrixe jako kytarového boha a legendu, ale jako obyčejného člověka z masa a kostí. Tak, jak ho většina světa nezná. Ne jako člena klubu 27, ne jako feťáka a fenomenálního kytaristu a skladatele, hlas tehdejší doby, ale jako normálního kluka s kytarou, který měl hlavu plnou snů.
Začínat od nuly se nesnaží přetlumočit to, co dělal a jak žil, ale spíš poodhalit Hendrixovu duši a jeho já.
A jeden úžasný úryvek na ukázku… Jako by mi mluvil z duše.
Vzpomínám si,
jak mě bez okolků vyklopili ze školy.
Řekli, že se mnou není pořízení…
Já jenom hrdě zařval z plných plic:
„Chcípni a v pekle hoř,
ty školská pakárno!“
Inu, byl to rebel každým coulem a to mě na něm vždycky fascinovalo!
