Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak to bylo za zlaté éry socialismu

28. 10. 2013 13:56:00
Ať se komunisti snaží sebe víc, minulost nezmění. Bohudík to tu zatím nefunguje tak, jako v Orwellově 1984. Období totality bylo bezesporu jednou z nejhorších etap dějin lidstva a ti, co ji zažili, na ni jen tak nezapomenou. Tedy pokud se nenechají uplatit jalovými sliby. Ta doba byla zvrácená a život za železnou oponou se dal jen těžko nazývat životem.

To šedé období druhé poloviny minulého století mě z celé historie zajímá asi nejvíc (i když v těsném závěsu je Druhá světová). Možná kvůli řadě barvitých vyprávění mých rodičů, možná z lásky ke své zemi, nebo jen z čisté zvědavosti. Nejspíš v tom svou roli hraje všechno. Zkrátka, když má maminka začne vyprávět, berlínská zeďvždycky ráda poslouchám. Poslouchám o tom, co se mohlo, nebo spíš nemohlo, co bylo, nebo spíš nebylo a hlavně o tom, jak byl každodenní život prázdný a bezvýchodný. Pak vždycky děkuju prozřetelnému osudu, že tomu v čas zamezil... snad.

Existuje ale mnoho otázek, na které mi mí pamětničtí rodiče odpovědět nedovedou. V takových případech pak musím hledat sama. Mým posledním úlovkem je autobiografický román V čase ubývajícího světla, jehož autorem je německý divadelní režisér Eugen Ruge.

Jeho příběh začíná v roce 2001, kde také i končí. Hlavní postava Alexander Umnitzer vzpomíná na celý svůj život i na životy svých rodičů a prarodičů. Rázem se tedy čtenář z dvacátého prvního století ocitá v Mexiku padesátých let dvacátého století, kam přijeli Alexanderovi prarodiče budovat socialistickou vlast. Příběh je dost chaotický a ze začátku není tak snadné se v něm vyznat. Autor skáče ze země do země i z roku do v čase ubávajícího světlaroku. Z Mexika se vydáváme do sibiřského gulagu za Alexanderovým otcem, který se tam ocitl za kritiku sovětského režimu. Přesto se ale většina příběhu dohrává ve Východním Německu za zlaté éry socialismu.

Leč by se snad mohlo zdát, že se jedná převážné o politicky situovanou knihu, vlastně to tak není. Mimo tatínka vězněného v gulagu tu nenajdeme žádné revolucionáře, disidenty ani jiné podvratné živly. V čase ubývajícího světla jen skromně předkládá ságu jedné rodiny žijící na té špatné straně zdi. Žádná revolta se nekoná, jen beznadějně prázdný život. Oproti jiným knihám se nám naskýtá pohled na úplně obyčejné lidi, na jejich prožívání každodenního života, na jejich vnímání nesvobody. Nesetkáváme se s žádnými epickými hrdiny, pouze přihlížíme smutné touze po životě.

V čase ubývajícího světla je výjimečná kniha, která mi o něco víc rozšířila obzory. Mohla jsem v tichosti nahlížet do domácnosti lidí stižených politickým morem. Mohla jsem být svědkem, jaký dopad na lidskou mysl to všechno mělo. Mohla jsem se ujistit, že leč je pohled mých rodičů subjektivní, od názoru jiných se neliší (tedy těch, co to mají v hlavě v pořádku).

Jsem ráda, že jsem tuhle knihu četla zrovna v období voleb. Už předtím jsem si byla stoprocentně jistá, že ten nádor na demokracii je zhoubný, a že volit ho můžou jen zaslepenci – tahle kniha mi to jenom potvrdila.

Panu Rugeovi skládám své díky. Je škoda, že není víc takových, co si minulost pamatují nezkresleně.

Autor: Mirka Karásková | pondělí 28.10.2013 13:56 | karma článku: 18.30 | přečteno: 1079x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Fanoušku, ohlédni se! :-)

Miroslav Kemel je český karikaturista a písničkář. Živí se tvorbou kreslených vtipů. První vtip mu otiskli v deníku Práce v roce 1987, v roce 1989 publikoval v Dikobrazu.

22.7.2017 v 16:49 | Karma článku: 7.41 | Přečteno: 111 |

Metoděj Skřeček

Ti mladí zvukaři, ti mě lezou pěkně krkem - imprese zvukaře na soumraku svých dějin.

Ve včerejším blogu jsem chválil, ale dnes, dnes to tak nebude. Trááádááá, trááádááá, těším se na to jak nenechám na těch mladých zvukařích nit suchou. Konečně jste se dočkali, vy všichni, kteří máte rádi nenávistné řádky!

22.7.2017 v 13:02 | Karma článku: 16.58 | Přečteno: 1425 |

Karel Sýkora

Dokážete to přečíst?

Lidský mozek (encephalon) je řídící a integrační orgán nervové soustavy člověka. Řídí a kontroluje veškeré tělesné funkce, jako je činnost srdce, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímání emocí.

22.7.2017 v 8:08 | Karma článku: 11.14 | Přečteno: 202 |

Metoděj Skřeček

Swingující Agneszka a její přátelé - imprese stařičkého zvukaře

A tak jste se kolegové zvukaři i ty ctěné PT publikum dočkali. Dnes píšu o zvuku, tanci, radosti ze života i o nás zvukařích a jejich práci.

21.7.2017 v 15:37 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 280 |

Karel Sýkora

Linkin Park – Breaking The Habit

Linkin Park je americká rocková kapela založená v roce 1996, původem z Kalifornie. Skupina se proslavila svým debutovým albem Hybrid Theory, které prodalo po celém světě více než 29 milionu kusů.

21.7.2017 v 10:53 | Karma článku: 8.32 | Přečteno: 232 |
Počet článků 82 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1927
Chtělo se mi napsat: Jsem, kdo jsem, ale to je skutečně už klišé. Takže raději napíšu, že jsem obyčejná holka, která má čas od času trochu přeplněnější hlavu a potřebuje to z ní dostat ven.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.