Máte předsudky proti lidem, kteří se nějakým způsobem liší od „normálu“? Máte předsudky proti někomu, kdo nosí okované boty a zavírací špendlíky v uších, proti lidem s fialovými a zelenými vlasy, proti těm s dredy, s piercingy, nebo s tetováním, nebo snad proti jinak barevným? Styďte se! Já mám předsudky proti vám.
Dneska jsme s maminkou byly svědky krásných činů. Když jsme chtěly na nádraží vyjít z podchodu po schodech na peron, všimly jsme si staré paní o holi a s velkým kufrem na kolečkách. Ta paní se chystala vytáhnout ten těžký kufr nahoru sama – bylo jí jasné, že jí nikdo nepomůže. A mně s maminkou také – všichni byli lhostejní a jen chvátali na svůj vlak. Až na jednoho pochybného mladíka. Měl v uchu zámek, jakým si zavíráte v práci skříňku, na krku i kalhotách řetězy, na oblečení plno cvočků, nášivek i zavíracích špendlíků, těžké kanady s okovanými špičkami měl každou jinak barevnou – jednu červenou a druhou zelenou. Kolemjdoucí ho sledovali s opovržlivými pohledy, jenže on si jich nevšímal, měl důležitější věci na starosti, třeba jak pomoci té staré paní. Ten odporný, jistě drogy a alkohol užívající pankáč starou paní pozdravil a nabídl se, že jí ten těžký kufr vynese nahoru. A taky to tak udělal, pak se rozloučil a šel si svojí cestou, šel čekat na svůj vlastní vlak.
Jenže útrapy té staré paní ještě zdaleka nekončili. Když se totiž snažila vyškrábat do bezbariérového vagonu, jaké nám poskytují České dráhy, spadla jí hůl do kolejiště pod vlak. Všichni na peroně to sledovali a nikdo jí nebyl schopný pomoci – ani průvodčí ne. Tedy mimo jednoho snědšího mladého muže, který se jako jediný zajímal, proč je ta stará paní tak rozrušená. Když mu vysvětlila, co se stalo, mladý Rom neváhal, svlékl si bundu, klek na zem a natáhl se pod vlak pro hůl. Pak ještě paní pomohl do vlaku a odešel.
S maminkou jsme se na sebe podívaly a chvíli si myslely, že jsme snad viděly kousek nějaké pohádky. Protože ono to zní, jako by to bylo z pohádky. Pak jsme se obě usmály a uvědomily si, že se akorát potvrdila naše slova. Nezáleží totiž na tom, co má člověk na sobě, v co věří, nebo jakou má barvu – to ho člověkem nedělá. Jediné na čem záleží, je jeho srdce – to dělá člověka člověkem.
Tenhle článek je pro vás, pro ty, kteří si myslíte, že jste lepší, jen proto, že nosíte oblečení, které se nevymyká konvencím, kteří ohrnujete nos nad pankáči a lidmi, co si žijí po svém. Pro vás, kteří si stále myslíte, že Rom, potažmo Cikán, je synonymum pro zloděje a příživníka. Pro vás, kteří byste tam stáli jako ostatní a jen tupě přihlíželi neštěstí jedné staré ženy.
Jsem ráda, čeho jsem byla svědkem a jsem ráda, že dobří lidé pořád existují. Věřím, že je mezi námi mnoho takových, černých, žlutých, potetováních, s dredy, řetězy nebo úplně normálních, kteří by se zachovali stejně, a kteří nemají předsudky proti, těm co se liší. Těm ostatním, těm omezeným a malomyslným, těm říkám, ať se nad sebou na chvíli zamyslí.
PS: Prosím, vyvarujte se toho, že mi tu začnete s výhružkami vykládat, jak vás zmlátili a okradli Romové, nebo nějací Pankáči. Já sama moc dobře vím, že co člověk, to jiná povaha. Jenže to je právě to, každý je jiný!
