Pokaždé, když vidím v televizi, jak se někteří chovají ke zvířatům, většinou pak psům, otvírá se mi pomyslná kudla v kapse! V tu chvíli bych nejraději proskočila obrazovkou a toho konkrétního jedince vzala něčím hodně těžkým po hlavě. Bohužel mám pocit, že jsem jedna z mála.
Tím nechci říct, že si myslím, že jsou všichni násilníci, kteří si vylévají svoje mindráky na nebohých zvířatech. Spíš se mi zdá, že je to věc, která jde mimo společnost. Hodně lidí se rádo podívá na roztomilé štěně nebo kotě, už míň pak na jejich zbědované rodiče nebo sourozence. Zkrátka dostat pokutu za to, že upálím psa, nebo ho poliju kyselinou, se mi zdá málo!
Od dětství jsem milovnicí zvířat a hlavně psů. Jako sotva chodící mimino už jsem se věšela kdekterému psovi na krk a bylo mi jedno, že je to trhač první třídy. A jemu taky. Jednoduše to porozumění tu bylo, je a bude a ten, kdo nad psem ohrne nos, to nepochopí. A já zas nepochopím jeho a jen si říkám, jaký je to ubožák. Doma mám dva a za nic bych je nevyměnila! Jsou to věrní společníci, od kterých mohu čekat vždycky jen upřímnou lásku a oddanost. Ne jako od lidí. Od psů bychom se mohli hodně učit!
Proto jsem ráda, že vznikla kniha Psí poslání od W. Bruce Camerona, který nechal celý svůj příběh vyprávět psem. Vždyť ten pes je taky hlavním hrdinou – a to doslova. Byla jsem opravdu překvapená, když jsem na tu knížku narazila. Musela být má. Miluju knihy a miluju psy – takže vynikající kombinace. A to jsem ani v nejmenším netušila, že ten příběh bude tak dobrý. Totiž, abych byla upřímná, já u té knihy potřebovala nejeden kapesník. A přitom je vlastně veselá – když pomineme, že hlavní hrdina několikrát umírá.
Mně nebylo smutno z příběhu, ale z toho samotného psího vyprávění – tak bezelstného a upřímného. Člověk toho není schopný. Já vím, ve skutečnosti to napsal člověk, ale panu Cameronovi se to podařilo dobře vystihnout. A ne, nemyslím si, že to byl marketingový, nebo jiný tah. Ne, autor prostě chtěl, abychom poznali psí duši a porozuměli jí. Je to vlastně takový hold pro všechny psy a pro všechny lidi, kteří je mají rádi.
Za to jsem ráda. Jsem ráda, že se někdo něčeho takového zhostil. Že se někdo pokusil druhým zprostředkovat, jak jsou psi nedocenitelní a nedocenění. A ať si kdo chce, tvrdí o psech, co chce. Oni mají duši, oni přemýšlí a v mnoha případech jsou lepší než my. To, jak se k nim chováme, je neodpustitelné, nechutné a ubohé.
Ty do mě kamenem, já do tebe chlebem. Na nikoho a nic se to nehodí tak dobře, jako právě na psy. Psí povaha je ta nejlepší, a každá zvířecí je lepší než lidská. Díky za to, že je Psí poslání o psech.
Psy mám ráda všechny, lidí jen málo. Čím to asi bude?
