Výchova dětí ve Francii

Teď jsem se dostala k další zajímavé knížce, která je sice tématem mně docela vzdálená, ale přesto jsem se v ní hodně dozvěděla a taky jsem se pořádně pobavila.

A dost! Francouzské děti nedělají scény je knížka americké žurnalistky a spisovatelky Pamely Druckermanové, která žije se svým manželem a dětmi v Paříži.

Tahle knížka mě opravdu zaujala, jelikož se nejedná o další příručku ani o sborník rad, které vám stejně neporadí a jen vás nabádají, abyste děti buď nevychovávali vůbec, a nebo je drželi tak zkrátka, že by se snad někdy dalo uvažovat i o týrání.

Knížka je rozdělená do několika částí, ve kterých autorka vypráví, jak se dostala do Paříže, jak otěhotněla, jaké bylo těhotenství a porod, a jaké to všechno bylo ve Francii – bylo to totiž docela jiné, než v Americe. Autorka pak v knize popisuje svoje zážitky z Francie a svoje postřehy ohledně výchovy dětí. Že je výchova úplně jiná, než v její rodné zemi zjistí hned záhy. Francouzské děti totiž čekají, sedí na svých místech, spořádaně jedí, klidně spí a co hlavně, zdraví! Zdravení je totiž důkaz toho, že dítě nás bere na vědomí a my pak na oplátku bereme dítě jako sobě rovnou bytost a ne jen jako nějaký kus čehosi. To je moudrost, která se autorce vryla hluboko do paměti. Taky zjistíme, že francouzští rodiče jsou přísní, ale jen v několika základních otázkách. Jinak nechávají své děti vlastním rozhodnutím a vlastnímu rozumu. Sami francouzští rodiče pak tvrdí, že nedělají nic zvláštního. Své děti vychovávají přece tak, jak byli sami vychováváni, rozhodně jim nepřijde, že vynalezli nějaké fígle a vychytávky – jednoduše to dělají tak, jak je jim to přirozené. Nakonec se autorce francouzský způsob tak zalíbil, že se rozhodla, že svoje děti bude vychovávat stejně, a že v nich nechá rozvíjet jejich osobnosti a nechá z nich růst opravdové lidi.

A právě ta francouzská výchova mě nejvíc na knížce zaujala – což si myslím, že také měla. Uvědomila jsem si totiž, že já sama jsem tak byla vychovávána. Maminka mě vedla podle úplně stejného principu (a jak se jí to povedlo!). Když si pak sama knížku přečetla, skutečně jí nepřišlo, že by se dozvídala něco nového. Tak je to přece normální, říkala. Já s tím určitě souhlasím a myslím, že moje maminka je skrytá Francouzka. A taky myslím, že každá mladá žena, ať teprve čekající na dítě nebo už s dítětem, by si tuhle knížku měla přečíst. Dozví se totiž plno rad, postřehů a moudrostí, které jí s výchovou dítěte nesmírně pomohou.

A když se zamyslím nad samotnou knížkou, je prostě skvělá, je to taková satira s řízným humorem, který nerozhýbe bránice jen maminkám, ale myslím že i tatínkům. Těch se přece výchova týká také.