Kam ten svět spěje?

Vím, že je to trochu klišé prohlášení, ale opravdu mě jiná slova nenapdají. Pokud je možné, že si bývalý „elitní“ voják kupuje za pětistovku měsíc a půl starou holčičku od její vlastní matky, mohu pouze prohlásit : Kam ten svět spěje?!

Pokaždé když čtu takový článek, otvírá se mi v kapse ona pomyslná kudla, jenže v tomto případě se jedná spíše o mačetu. Onoho „elitního“ vojáka bych s ní bez mrknutí oka vykastrovala, pak mu rozpárala břicho a jeho střeva bych natáhla na naviák. No a s onu matku té holčičky bych nejspíš udělala krátký proces, tou mačetou bych ji znásilnila.

Ovšem, působím možná jako „maniak“, když tady popisuji pro dnešní dobu jaksi upravené staré, osvědčené způsoby mučení, ale někdy si v těchto případech říkám, že trocha mučení by v dnešním světě jen prospěla.

Já jsem od povahy celkem mírumilovný člověk, ale v podobných případech mi představa páchání bolesti na takových jedincích připadá zcela adekvátní jejich činům. Jistě, dnes všichni víme, že jsou tito lidé nemocní, trpí všemi možnými sexuálními poruchami a deviacemi – to jim nikdo nebere, ale zároveň je to neomlouvá, jsou dospělí a mohou se ovládat.

Jenže případ onoho muže mě tolik nerozhořčil, lépe řečeno nepřekvapil – přecejen má poruchu, dokážu to tedy pochopit (že je možné, že to udělá), ale co za žádných okolnosí nepochopím, je přístup té matky! Vím, použití slova matky je zcela zavádějící.

Co se s tímto světem děje, že je pro matku přednějších pět set korun, byť je ze sociálně slabších, než její vlastní dítě? Co to může být za člověka, když jsou jí přednější peníze, než dítě? Jak o tom může být vůbec spekulace? Vždyť mateřský pud je ten nejsilnější pud, jaký na světě může existovat! Jenže jí k jeho prolomení stačí pětistovka.

Já sama děti nechci, ale pokud bych ho měla, chránila bych ho a milovala! Tohle mi můj mozek prostě nebere. Vůbec nechápu násilí páchané na dětech, zvířatech, slabýt – vůbec jakékoliv násilí! Ale tohle je vrchol! Že se páchají možné i nemožné podvody, krádeže, korupce, vraždy, to všechno pochopím, ale tohle? Vedle toho je pak Sodoma a Gomora jeden klášter.

V jakém světě to žijeme, když je na denním pořádku, že matky svoje děti brutálně vraždí, nepředstavitelně týrají, prodávají za pakatel pedofilům? V těchto chvílích je mi vždycky úzko a špatně z toho, že jsem členem rasy lidí. Jen rasa lidí je nečeho takového schopná... v 21. století. Zveme se lidmi a nadřazenou rasou, tou nejinteligentnější na planetě, a přesto jsem schopni tohle dělat. Stydím se za to, raději bych byla tou hyenou – ubohým zvířetem, které si neprávem vysloužilo pověst špatné matky, která se přitom sama o své mladé stará s plnou péčí a láskou.

Já vím, že se to týká malého procenta lidí, a tak se stydět za lidskou rasu je trochu krátkozraké, jenže je tu pořád velké procento lidí, kteří zase činí něco úplně jiného, nechutného, nebo jsou tu ti, kterým je to vlastně docela jedno – jich se to přece netýká.

Je mi zle a ještě dlouho bude...