Betonance

Byla jsem se včera projít po našem krásném městě - po Kutné Hoře. Když jsme se pak vracela z historického a architektonicky úchvatného centra ke svému domu, mé srdce trošičku zaplakalo...

V betonovém kraji krys a odpadků,
v ráji podzemních řek,
ulice šedá se splétá do copánků
s životy nás všech.
V něžném slohu těžkého průmyslu
povlak černých kouřů nad střechy se vznesl,
v lese smutných stromů z panelu
už i krása ztratila svůj smysl.
Ve špinavém pekle do kanálu házených mincí,
na zdech kreslená slova,
ve městě do betonu zalitých srdcí
sériových okovů jednotvárna.
Bludiště asfaltových chodníků a cest
beznadějně volá po kráse,
když duším umělců vždycky vrazí jednu pěst
a pak šeď, panel a beton zase...